no. 2 | 34 dní čekání na pohovor.

Několik dlouhých zimních večerů zkraje tohoto roku jsem kroužil nad pracovním inzerátem lákajícím na možnost stát se strojvedoucím pražského metra. Neváhal jsem ale z důvodu, že bych si snad nebyl jistý tím, zda by mě taková práce bavila. Odpověď je totiž mnohem prostší - nevěřil jsem si. Jednoduše jsem nechtěl být zklamaný z případného neúspěchu, a tak jsem své další pracovní směřovaní odvracel jinam. Ani nevím, co bylo nakonec tím podnětem, který mě přesvědčil zkusit to právě letos, ale stalo se. Nebylo již cesty zpět!

Musel jsem tedy nalézt svůj strukturovaný životopis odložený v elektronické složce zbytečností a uvést ho v mou aktuální reprezentativní prezentaci. Samozřejmostí byla i kompletace motivačního dopisu, což nebylo popravdě nic moc složitého, jelikož stačilo stručně popsat skutečnost. Poté tak zbývalo pouze kliknout na tlačítko "odeslat". A v tu chvíli mi dorazil e-mail ... Srdce jsem měl až v krku. Ale jednalo se nakonec jen o automatickou odpověď. Alespoň vím, že vše dorazilo v pořádku.

"Alespoň vím, že vše dorazilo v pořádku."

Hned druhý den ráno přišla dobrá zpráva, a i když se možná jednalo pouze o rutinní odpověď, bral jsem ji pozitivně. Dozvěděl jsem se, že byl můj životopis postoupen k vyhodnocení a v případě mého postupu do dalšího kola výběrového řízení budu kontaktován s termínem pohovoru. Aniž bych to tak v tu chvíli věděl, začalo mi tím dlouhých 34 dní čekání na pohovor, jenž pro mě nebyl ještě zdaleka stoprocentně jistý.

Pracovní dopoledne 27. února 2025 mi narušil nečekaný telefonát z oddělení Výběr a nábor zaměstnanců Dopravního podniku hl. m. Prahy. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale nakonec jsem se ještě v průběhu hovoru vzpamatoval a domluvil se na termínu pohovoru, kterým to vlastně celé teprve začalo. V pondělí dalšího týdne mi pak dorazily podrobnější informace a já mohl začít přemýšlet nad tím, jaké to asi bude ...

V poslední březnové úterý jsem již stál na místě určení v severním vestibulu stanice Nádraží Holešovice a netrpělivě vyhlížel pracovníka, který nás uvítá. Sešlo se nás zde celkem pět a každý jsme byli trochu jiný. Až mě možná překvapilo, kdo všechno má o tuto práci zájem. Ale mé myšlenky byly prakticky ihned rozptýleny pokynem ke vstupu do spletitých chodeb, jejími útrobami jsme dorazili do místnosti, kde nás čekal několikačlenný tým DPP.

"Až mě možná překvapilo, kdo všechno má o tuto práci zájem."

Pohovor začal pro mě poněkud netradičně prezentací společnosti a popisem pracovní pozice, o níž jsme se ucházeli. Byla to příjemná změna oproti mým předchozím zkušenostem, jelikož bylo všem hned jasné o čem bude řeč. Pak nás již čekaly individuální rozhovory, které se zabývaly našimi životy - vzděláním, praxí, zájmy a motivací ke vstupu do rytmu tohoto podzemního systému. Debata se tak stočila i k mým dětským zážitkům a dlouholetému amatérskému "šotouštví". A kdo by to byl řekl, k mému překvapení jsem odcházel s velmi dobrým pocitem i vyhlídkou dalších dnů.