no. 3 | 150 minut na psychotesty.

Týden od mého pohovoru utekl jako voda a na obrazovce mobilu mi vyzváněl další telefonát z oddělení Výběr a nábor zaměstnanců Dopravního podniku hl. m. Prahy. Tentokrát však na 1. apríl, tudíž jsem si ani nyní nebyl zcela jistý pravdivostí sdělených informací. Nebral jsem ovšem mé pochybnosti příliš vážně, jelikož mi byl představen obsáhlý proces k získání potvrzení zdravotní způsobilosti, jehož počátečním bodem byly všemi obávané psychotesty, tedy dopravně psychologické vyšetření ...

Bylo proto třeba zvolit obratem datum, kdy se budu schopen na toto přezkoušení dostavit. Rozhodl jsem se nakonec pro den s naplánovanou dovolenou a vidinou uklidněné, odpočaté mysli od stávající práce, ale i každodenních starostí. Hned ve čtvrtek jsem pak obdržel podrobnější informace spolu s žádankou a formulářem na potvrzení všech uhrazených poplatků. Bylo tak více než jasné, že mě od mého nástupu dělí "pouze" absolvování celého lékařského maratonu.

Za 14 dní jsem již netrpělivě přešlapoval před budovou Autoškoly DPP v pražské Hostivaři, kde se mělo celé dopravně psychologické vyšetření konat. Nezbývalo mnoho času, a tak jsem se chvíli před desátou hodinou přes místní vrátnici dostavil do učebny, připravil si dvě propisky, vypnul telefon a čekal. Přesně v celou hodinu jsme byli přivítáni a seznámeni s průběhem celého procesu. Jdeme na to!

Prvním úkolem bylo vyplnění několikastránkového dotazníku s danými možnostmi zabývajícího se naší osobností, vztahy a povahou. Pro někoho mohla být tato část dost nekomfortní, ale ve chvíli, kdy nemáte co skrývat, není ani důvod proč být všemi těmi otázkami, kterých bylo opravdu mnoho, rozhozen.

Poté nás čekala o něco kreativnější činnost - každý předtištěný začátek věty jsme museli doplnit svými vlastními slovy. Zní to možná jednoduše, ale opak byl pravdou ... Nakonec si nás ještě všechny otestovali z krátkodobé paměti. Byl nám předložen list papíru s přibližně dvaceti různými obrázky, které jsme si měli během 1 minuty zapamatovat, a pak jich co nejvíce popsat.

"Zní to možná jednoduše, ale opak byl pravdou ..."

Následoval přesun do počítačové laboratoře. Zde jsme byli přihlášeni k počítači, seznámeni se zadáním a ovládáním připojeného pultu. Úlohou testující náš postřeh bylo stisknout správné tlačítko, případně sešlápnout konkrétní pedál, při zobrazení dané barvy na obrazovce nebo přehrání určitého zvuku. Tento test měl několik úrovní se zvyšující se obtížností. Dalším úkolem, tentokrát na dlouhodobé soustředění, bylo stisknutí tlačítka vždy, když bod vyplňující prázdná místa v kružnici přeskočil o dvě pozice namísto jedné. Tento test trval 20 minut.

Teď už mě čekala jen chvíle strpení, jelikož jsem byl prakticky ihned pozván na individuální rozhovor s psychologem nad výsledky testování, které mi jím byly komplexně představeny a podrobně vysvětleny. Následovalo pár stručných otázek na mou rukou nepřesně uvedené skutečnosti v úvodní části vyšetření a s konstatováním závěru "psychicky způsobilý" jsem přesně po 2,5 hodinách, to jest 150 minut, odešel zaúkolován kontaktovat referenta.